Teorie tlumení
Ke snižování hluku jsou využívána opatření, která vycházejí ze základních možných fyzikálních principů tlumení zvuku
1. Tlumení hluku neprůzvučností konstrukce - zeslabením akustického výkonu při průchodu konstrukcí tím, že je část výkonu odrážena ke zdroji hluku. Zvýšení neprůzvučnosti konstrukce je možné prakticky pouze zvýšením její masívnosti, tj.hmotnosti a tuhosti.
Neprůzvučnost pak ještě rozdělujeme na kročejovou a vzduchovou. Vzduchová neprůzvučnost je uvažována tehdy, pokud na posuzovanou konstrukci dopadá zvuková vlna šířící se vzduchem, kročejová neprůzvučnost tehdy, když se jedná o hluk vznikající chůzí po konstrukci.
2. Tlumení hluku pohltivostí materiálů - zeslabením akustického výkonu tím, že dochází k absorpci části akustické energie a její přeměně v energii tepelnou. Materiály, které se vyznačují dobrou zvukovou pohltivostí mají většinou otevřenou pórovitou nebo vlákennou strukturu .
3. Tlumení hluku materiály s vysokým vnitřním tlumením - tj. materiály, které omezují šíření chvění a vyzařování zvuku konstrukcemi tím, že vykazují velké ztráty při deformacích.